Havířina

janky3: Však se taky při tom Vašem vzpomínání sbíhají sliny!

bohynovka: Jen se rozhlédněte třeba právě po těchhle stránkách, z kolika bramborových špalíčku se staly gnocchi! Přitom v Čechách je například k zelí dělávaly už naše babičky, které se italskou kuchyní rozhodně neměly kde inspirovat.
Mimochodem v Itálii nedělají "ňoki" jenom "di patate", z brambor, ale i z jiných surovin včetně mouky. Výborné jsou z tvarohu, nebo chcete-li z ricotty, s přidáním sýra, někde tu je skvělý recept od tejajy.

Znám jako uhlířinu, ty scezené brambory s noky na slanině s cibulí ještě trošku opékám

Dajda:Tak tady je nazev noky naprosto na miste, proc by to mely byt gnocchi? Ty jsou z bramboroveho testa. A pokud je vyslovujeme (a vy i napisete) spravne, nevidim v tom problem. Budeme se vymezovat i proti cheesecake, pizze nebo ossobucu? Zase to tak s tim purismem neprehanejme. Lasku a hrdost ke sve rodne hroude bych na nocich (respektive nazvoslovi) nestavela.

A recept je fajn, moc se mi libi!

Dajda: Moje babičky pocházely z Jižních Čech, tam se zase vařily jiné bašty. Havířina byla pro mě tenkrát k nepochopení. Noky do brambor! Ale pak jsem jim přišla na chuť, a vařili jsme je doma dost často. Manželova babička, která pocházela z Vejpnic u Plzně dělala také bramborové placky, tenoučké, skoro průsvitné, pomazané rozpuštěným sádlem a posypané mletým mákem s cukrem, stočené do tenkých ruliček. Vykrajovala je poklicí a byly neodolatelné. Prošly mozkem pěkně závit po závitu. Mrzí mě, že jsem si nevzala recept, neboť to byla krmě na královský stůl. Dělám je také, ale té absolutní dokonalosti jsem stále nedosáhla. I když už se blížím. Manžel miloval bramborovou buchtu ze syrových brambor, dělala jsem mu ji často k bramborové polévce. Tak to měl rád. Bohužel mi loni před Vánoci zemřel, tak už ji občas upeču švagrovi, protože bráchové měli od babičky vejprnické rádi všechno. Jak jinak. U mé babičky v Ražicích u Písku se zase dělaly bavorské vdolečky, měly uprostřed důlek, kam přišla malinová marmeláda nebo povidla, na ně strouhaný tvaroh od Jirášků a smetana od "Šterouc" krávy. Babi ve Vejprnicích dělala zase vdolky na plotně, mazala je sádlem nebo máslem, a jedly se buď nenamazané k bramboračce či namazané povidly, strouhaným tvarohem a kysanou smetanou ke kafíčku. Když se mluví o jídle, jsem k nezastavení. Zdravím. Laďka

Proč je na ochutnání potřeba odvahy, vždyť to nejsou smažení brouci, jen prosté jídlo našich babiček? Můj táta pocházel z Ostravy, tak se u nás "uhlířina" vařila taky. Někdy přijdou prostá bezmasá a skoro zapomenutá jídla k chuti.
Jsem taky ráda, že ještě někdo nazývá normální české noky česky a nedělá z nich módní gnochi. Vždyť se u nás vaří od pradávna!