Těsto na pizzu v klasické i celozrnné variantě. Vyzkoušejte obě!
Bohatě obložená placka z kynutého těsta si našla miliony fanoušků po celém světě. Tento slaný koláč máme spojený především s Itálií. Vždyť Italové platí za mistry pizzy! Pokrm má však mnohem pestřejší historii a za jeho kořeny se je třeba vydat pěkných pár tisíc let dozadu. Na "pizze" si totiž pochutnávali už v neolitu. Původně šlo o chlebovou placku, která se pekla pod žhavými uhlíky a po upečení se dochucovala. Například houbami či bylinkami.
Pokrm podobný pizze se podávali ve Starověku. Za jeho dnešní podobou bychom se ale museli vydat do Itálie, konkrétně na jih země, do města Neapol.
Jídlo pro chudé
Velkoměsto ve stínu Vesuvu dosáhlo na konci 18. století velkého rozmachu. Důsledkem toho byl velký příliv obyvatel a zákonitě i chudoba mnoha z těch, kteří nedokázali držet krok. Bylo třeba dodat chudým levný a snadno dostupný pokrm, který by je nasytil. Do popředí se tak dostala pizza, kterou prodávali pouliční prodejci. Placku rozřezávali na kousky, což bylo velmi praktické. Jako obloha se používaly co nejdostupnější, přesto chutné ingredience. Pizza se pomazávala sádlem, dochucovala solí, česnekem, sýrem, bylinkami a rajčaty.
Původně tedy pizza sytila hlavně chudé obyvatelstvo. Pokrmu zlepšila reputaci až královská návštěva Neapole v roce 1889, kdy ji svou přítomností poctil královský pár Umberto I. a Markéta Savojská. Královna Markéta, italsky Margherita, už měla dost předkládaných francouzských specialit a chtěla okusit místní kuchyni. Na menu se tak dostala i pizza v několika variantách. Královna si zamilovala tu obloženou mozzarellou a bazalkou. Na její počest se tato pizza dodnes nazývá Margherita.
Národní pokrm
I vyšší vrstvy italské společnosti si postupem času pizzu oblíbily a její věhlas se sice pomalu, ale jistě šířil do zbytu světa. V Itálii je dnes pizza považovaná za národní pokrm a obložená placka se stala jedním z nejpopulárnějších pokrmů na světě. Připravit se dá v mnoha variantách a fantazii se meze nekladou. I základní těsto lze připravit ve dvou variantách, a to z klasické bílé mouky nebo z hutnější, celozrnné.
Pizza z pšeničné hladké mouky
Potřebujete: 500 g hladké mouky (prodává se i varianta speciálně pro výrobu pizzy, která má vyšší obsah lepku), 20 g čerstvého droždí, 200 ml vlažné vody, 2 lžičky soli, 4 lžíce olivového oleje, 1 lžička cukru
Postup:
Rozdrobené droždí smícháme v míse se lžičkou cukru a umícháme kašičku. Přilijeme vodu a postupně vmícháváme mouku se solí a olivový olej. V robotu nebo vařečkou uhněteme hladké těsto. Správnou konzistenci má tehdy, když se se přestane lepit na stěny nádoby. Těsto zakryjeme utěrkou a necháme hodiny kynout. Vykynuté těsto rozdělíme na poloviny. Z každé uválíme placku, kterou ozdobíme dle libosti a dáme upéct do trouby. Při 230°C bude stačit 10 – 15 minut. Při nižších teplotách je třeba čas prodloužit.
Celozrnná varianta těsta na pizzu
Potřebujete: 250 g celozrnné pšeničné mouky, 150 ml vlažné vody, 8 g čerstvého droždí, 1/2 lžičky soli, 10 ml olivového oleje, ½ lžičky cukru
Postup:
Do mísy nasypeme mouku a smícháme ji se solí. V jiné misce rozpustíme cukr a droždí v troše vody a přimícháme je k mouce. Směs promícháme. Když se spojí, přilijeme olej a těsto hněteme, dokud nebude hladké. Vytvarujeme ho do koule, zakryjeme utěrkou a necháme na teplém místě 2 hodiny kynout. Pak kouli rozdělíme na dvě části. Z každé z nich vytvoříme menší kouli. Obě uložíme s mírným odstupem vedle sebe do zapékací nádoby, kterou překryjeme potravinovou fólií. Těsto necháme přes noc odpočinout v lednici. Poté ho vyválíme do dvou placek, obložíme a pizzu pečeme v troubě při teplotě 250°C 11 – 12 minut.
Pizza Margherita
Název dostala na počest italské královny Margherity, která udělala z chudého jídla královský pokrm.
Benátská rolovaná pizza
Ve městě plném gondol se pizza podává i v zarolované variantě. Stojí za zkoušku!
Mini pizza s šunkou a mozzarellou
Pizza ve zmenšené variantě zaujme i malé děti. Velká dobrota v mini verzi!
