Ranhojiči –⁠ dělníci zdraví, kteří sbírali bylinky a brodili se krví

Redakce Jídlo.cz

Hodnocení obsahu
Sdílejte obsah s přáteli

Ranhojiči, dnes už zapomenutí užiteční lidé minulých staletí, v současné době zase připoutávají pozornost, protože se laická veřejnost soustavně obrací k alternativnějším či jednodušším způsobům léčby, než nabízí někdy docela překombinovaná moderní věda. Drtivá většina z nás samozřejmě nechce návrat poměrně brutálních a bolestivých léčebných procedur, kterými léčili svoje pacienty ranhojiči. To určitě ne. My se však svezeme na jejich současné popularitě, kterou přiživují i literární a filmová díla – například film Ranhojič z roku 2013 nebo stejnojmenná kniha od Noaha Gordona z roku 2014, a přiblížíme, kdo vlastně byl středověký ranhojič a jakými způsoby léčil.

Ranhojiči neměli vždy na růžích ustláno. Při boji s nemocemi a úrazy museli překovávat primitivní hygienické podmínky a soudobé omezené uvažování obyčejných lidí, kteří je často obviňovali z čarodějnictví a šarlatánství. Ranhojiče oceňovali především lékaři, jimž byli užitečnými a výkonnými pomocníky. Lékaři vykonávali složitější úkony, jako je stanovení diagnózy a předepsání medikace, nebo léčili společensky výše postavené osoby. Ranhojičům tak zůstávala práce podřadnější. Tu a tam něco odřezat, připravit mast z léčivých bylin nebo léčit běžné neduhy, jako byl ve středověku například průjem.

Ranhojič – profese širokého záběru

Ranhojičům se říkalo mnoha krásnými českými slovy, která postupem let upadla do zapomnění. Setkat se s nimi můžete už jen na stránkách krásné literatury nebo u nečetných krasoduchů. Ranlékař, felčar, bradýř, barbíř, lazebník, mastičkář nebo ranhojitel – to jsou některá z nich. Krásně znějí, za nimi se však skrývaly tvrdá řehole a nejisté podnikání. Tito amatérští lékaři pomáhali nemocným nejrůznějšími způsoby. Spravovali zlomeniny, vyřezávali kuří oka, trhali zuby, míchali léčivé mastičky a podobně.

I když je jejich pojmenování téměř synonymické, tak mezi ranhojiči a lazebníky byl přece jenom rozdíl. Zatímco v českých zemích se mezi nimi příliš nerozlišovalo, tak jinde byli lazebníci spíš lidé, kteří se věnovali udržování a zlepšování osobní hygieny. Často tak provozovali lázně a veřejné umývárny, pečovali o zevnějšek, takže se jejich práci blížila holičům, a vůbec se lazebníci starali o fyzickou stránku těla, takže je můžete přirovnat i k dnešním masérům a terapeutům.


Barbíř by se z dnešního pohledu dal spíše přirovnat k lidovým léčitelům a zdravotním sestrám. Svojí prací nejednou nahrazoval nepřítomného lékaře tak, že se staral o zdravotní stav komunity a léčil rýmy, nachlazení, bolesti břicha a hlavy, zlomeniny, naraženiny, tržné rány, ale třeba i nespavost a různé psychické obtíže. Byli velmi ceněni pro svoji schopnost uvařit léčivý nápoj nebo mastičku, a to podle konkrétních obtíží. Rovněž ve své práci využívali znalost hojivých bylin a ovládali tradiční lidové léčebné metody.

Ranhojičům se také někdy říkalo chirurgové. Toto označení ale mělo v tehdejší době jiný význam než dnes. Chirurgové byli ti, kteří dělali praktickou chirurgii, přímo v Hippokratově přísaze univerzitně vzdělaným lékařům zapovězenou. A tak řezali a vyřezávali. V období válek to byly především amputace. Nebo lidské tělo zbavovali toho, co tam nepatřilo, nesloužilo nebo co pacienty ohrožovalo na životě. Tyto zákroky bez anestezie bolely. Byly přímo nesnesitelné, agresivní a drsné. Chirurgie ve středověku neoplývala zrovna jemným zacházením, notabene když se lékařství moc nesoustředilo na nápravu nějakého problému, ale problém se řezáním a vytrháním prostě sprovodil ze světa.

Barbíři nestrádali

Barbíři se svému řemeslu věnovali od začátku 14. století a od té doby měli i svůj cech. Bylo tedy potřeba se barbířem vyučit 3letým studiem a získat výuční list. Tovaryš potom dostal nové ošacení, nový přídomek za jméno a šel do světa na praxi. Kterou ovšem stále vykonával pod bližším či vzdálenějším dohledem zkušeného mistra. Už tehdy dostával plat a jeho společenské postavení se mnohdy zlepšovalo. Bylo to tím, že ve středověku obecně panoval nedostatek lékařů, a tak byli nedostupní, a když už jste nějakého sehnali, byl velice drahý. Barbíři se tak nezastavili. Vždycky bylo co léčit. Jak pomocí běžných úkonů, tak se věnovali i ovazování a hojení ran, trhání zubů, amputacím, zastávali funkci porodní báby, řezali abscesy a narovnávali zlomeniny. Prostě všechno, co studovaný lékař dělat nemohl nebo spíše nechtěl. Tímto způsobem barbíři zachránili nespočet životů, které by nejspíš vyhasly.

Ranhojiči a lékaři

Ranhojiči totiž dělali velmi potřebnou práci a lékaři si jich víceméně cenili, protože byli užiteční k odvedení černé práce, kterou jejich vzdělaní kolegové vykonávat nechtěli. Studovaní doktoři, jak jsme psali výše, se věnovali spíše určování nemocí a předepisování léků. V období morových ran byli ranhojiči neocenitelnou pracovní silou. Normální lékaři totiž mezi nemocnými chodili s typickými maskami s ptačím zobákem a jenom hlídali, co bylo potřeba udělat. Drželi si distanc, nechtěli se nakazit. Zatímco bradýři obsluhovali všechno kolem. Řezali hnisající morové vředy, odklízeli mrtvé, vařili speciální lektvary a tak dále. Byli prostě nenahraditelní.

I z těchto důvodů nepanovala mezi lékaři a ranhojiči žádná rivalita. Lékař byl rád, když ranhojič zařídil něco, do čeho se lékaři nechtělo nebo to považoval za podřadné. Ranhojiči zase znali své místo a do práce studovaných lékařů se nemíchali. Jejich kompetence byly dané a oni je ctili. Můžeme ostatně ocitovat kousek Hippokratovy přísahy, kde se o těchto lidech nepřímo hovoří – „Nebudu (lidské tělo) řezat, ani ty, kdo trpí kameny, a tento zákrok přenechám mužům, kteří takovéto řemeslo provádějí.“

Tvarohové knedlíky

Tvarohové knedlíky


Recept na tvarohové knedlíky patří mezi nejoblíbenější sladká hlavní jídla, a tak si je udělejte i vy.


Vanilkové rohlíčky

Vanilkové rohlíčky


Recept na vanilkové rohlíčky patří k top receptům, které si můžete doma udělat.


Tradiční česká vánočka

Tradiční česká vánočka


Recept a vánočka se pěkně rýmují, protože patří mezi maminčiny recepty.


Linecké koláčky

Linecké koláčky


Recept na linecké cukroví zůstává mezi stálicemi oblíbených a top receptů.



Sdílejte článek s přáteli!

Přidat komentář

Pro přidání komentáře k Ranhojiči –⁠ dělníci zdraví, kteří sbírali bylinky a brodili se krví , je nutné být přihlášený(á)/zaregistrovaný(á).


Jméno a příjmení:

Váš komentář:

Kde najít informace



×