Pivo je staré jako lidstvo samo: Víte jak a kde vzniká?
Pivo je víc než jen nápoj. Historie piva sahá tisíce let do minulosti a pomáhalo utvářet chod civilizace. Někdy pivo dokonce zachraňovalo životy. Existuje mnoho úžasných faktů o pivu, které pravděpodobně neznáte - a díky nim si tohoto kouzelného elixíru rozhodně více vážíte.
Pivo se skládá z ječmene, chmele, kvasnic a vody. Z tohoto základního vzorce vycházejí všechny varianty piva, od nejtmavšího až po nejsvětlejší. Někdy se místo ječmene používají jiné obiloviny, například pšenice, a někdy se přidávají další "přídavky" například ovoce, čokoláda nebo káva, ale základní proces je stále stejný: uvařit, vykvasit a vypít.
Jak přesně bylo pivo vynalezeno, není známo, obecně se však má za to, že se vyvíjelo souběžně s obilnářstvím. Obiloviny jsou základní plodiny a mohou růst v rozmanitějších klimatických podmínkách než hrozny. Prostředky k výrobě piva tak byly dostupnější než na výrobu vína.
Pivo je staré jako lidstvo samo
Před rokem 6000 př. n. l. se v Sumeru a Babylónii vyrábělo pivo z ječmene. Reliéfy na egyptských hrobkách z doby 2400 let př. n. l. ukazují, že ječmen nebo částečně naklíčený ječmen se drtil, míchal s vodou a sušil do koláčů. Rozdrcením a smícháním s vodou vznikl extrakt, který byl zkvašen mikroorganismy nahromaděnými na povrchu kvasných nádob.
Ze Středního východu do Evropy
Římští historikové Plinius (v 1. století př. n. l.) a Tacitus (v 1. století n. l.) uvádějí, že pivo pili Sasové, Keltové a severské a germánské kmeny. Mnoho anglických výrazů používaných v pivovarnictví (malt, mash, wort, ale) je ve skutečnosti anglosaského původu. Ve středověku zachovaly pivovarnictví jako řemeslo mnišské řády. V 11. století se v Německu používal chmel a v 15. století byl do Británie dovezen z Nizozemska. V roce 1420 se v Německu začalo pivo vyrábět metodou spodního kvašení, která se tak nazývá proto, že kvasnice měly tendenci klesat ke dnu varné nádoby; předtím používaný typ kvasnic měl tendenci stoupat k horní části kvasícího produktu a nechával se přelévat nebo se ručně odkaloval. Vaření piva bylo zimní záležitostí a v letních měsících se k jeho chlazení používal led. Takovému pivu se začalo říkat ležák (z německého lagern, "skladovat"). Termín ležák se dodnes používá pro označení piva vyrobeného ze spodně kvašených kvasnic, pro svrchně kvašené britské typy piva se dnes používá termín ale.
Rozkvět pivovarnictví
Průmyslová revoluce přinesla mechanizaci pivovarnictví. Lepší kontrola procesu s použitím teploměru a sacharometru byla vyvinuta v Británii a přenesena na kontinent, kde vývoj zařízení na výrobu ledu a chlazení na konci 19. století umožnil vařit ležáky i v létě. V 60. letech 19. století zavedl francouzský chemik Louis Pasteur svými výzkumy kvašení mnoho mikrobiologických postupů, které se v pivovarnictví používají dodnes. Dánský botanik Emile Hansen vyvinul metody pěstování kvasinek v kulturách bez jiných kvasinek a bakterií. Tuto čistě kultivační technologii rychle převzaly kontinentální pivovary vyrábějící ležáky.
Pivovarnictví v 21. století je velkým průmyslovým odvětvím. Moderní pivovary používají zařízení z nerezové oceli a automatizované provozy řízené počítačem a balí pivo do kovových sudů, skleněných lahví, hliníkových plechovek a plastových nádob. Pivao se nyní vyváží do celého světa a vyrábí se na základě licence.
Exotické pivo
Nápoje podobné pivu se vyrábějí v Japonsku (saké z rýže) a Mexiku (pulque z agáve). Ve velké části Afriky se k výrobě místních piv, jako jsou bouza, burukutu, pito a tshwala, používá slad z čiroku, prosa a kukuřice. Tarahumarové v Mexiku zahrnují pití kukuřičného piva tesquino do důležitých společenských rituálů.
Britské ostrovy
V Evropě přispěly k tradičnímu rozlišení piv vlastnosti vody používané k vaření, druhy sladu, postupy vaření a různé kmeny kvasnic. Raná britská piva se vyráběla z postupných extraktů jedné várky hnědého sladu při svrchním kvašení. Z prvního a nejsilnějšího extraktu se vyrábělo pivo nejlepší kvality, tzv. silné pivo, a ze třetího extraktu se vyrábělo pivo nejhorší kvality, tzv. malé pivo. V 18. století se londýnské pivovary od této praxe odchýlily a vyráběly porter.
Porter, vyrobený ze směsi sladových výtažků, bylo silné, tmavě zbarvené chmelené pivo, které konzumovali londýnští nosiči na trhu. Pale ale je méně silný, méně hořký, má světlejší barvu a je čirší než porter. Mild ales - slabší, tmavší a sladší než bitter - jsou běžnou variantou; více barvy se získává speciálními slady, praženým ječmenem nebo karamelem, používá se méně chmele a přidává se třtinový cukr, který dodává sladkost a napomáhá zrání. Stouty jsou silnější verze jemného piva; některé, jako například mléčné stouty, obsahují jako sladidlo laktózu (mléčný cukr). Piva s obsahem alkoholu výrazně přesahujícím 5 % se vyrábějí ve Velké Británii (ječné víno), Belgii a Nizozemsku.
Spodně kvašený evropský ležák
Plzeňské pivovary využívaly místní měkké vody k výrobě slavného plzeňského piva, které se stalo standardem pro vysoce chmelené, světlé, suché ležáky. Dortmunder je německý světlý ležák a Mnichov se stal spojován s tmavými, silnými, mírně sladkými pivy s menším množstvím chmele. Bock je ještě silnější a těžší pivo mnichovského typu, které se vaří v zimě pro konzumaci na jaře. Märzbier ("březnové pivo") je lehčí pivo vyráběné na jaře. Zatímco všechny německé ležáky se vyrábějí ze sladového ječmene, speciální pivo zvané weiss beer (Weissbier; "bílé pivo") se vyrábí z pšeničného sladu. V jiných zemích, například v Dánsku, Nizozemsku a Spojených státech, se pro výrobu světlejších ležáků používají i jiné obiloviny.
Plněný grilovaný hermelín s pivní omáčkou
Tradiční naložený hermelín výrazné chuti, kterou mu dodá pivní omáčka.
