Mezinárodní den kuchařů – slavnostní jídlo trochu jinak. Fakt jinak
Čtvrtek 20. 10. bude ve znamení vaření! Proběhne Mezinárodní den kuchařů, který patří všem profíkům, poloprofíkům i nám všem domácím gastronautům, kteří střeží rodinné minisvěty. Oslavte tento svátek jak jinak než něčím božsky dobrým, vytancujte z kuchyně s neodolatelným úsměvem, moc se tam nezdržujte a experimentujte.
V tomto článku popíšeme něco z extrémní gastronomické reality vybraných zemí, ve které naše týrání kaprů vypadá jako ta nejněžnější zvířecí filantropie. Bez těchto přísných jídel se v zemi praotce Čecha nejspíš obejdeme, nicméně berte to jako strop, tu pověstnou rezervu, kterou má každý z nás v sobě a kterou tak hezky připomenul legendární Emil Zátopek – když nemůžeš, tak přidej.
Japonská sváteční tabule není jenom KFC
Americkému KFC se podařil husarský marketingový kousek. Přesvědčil Japonce, že celý západní svět si u štědrovečerní tabule pochutnává na jejich smaženém kuřeti. A tak Japonci milující vše americké stojí dlouhé fronty před fastfoodem, aby měli na Štědrý den (který stejně neslaví, neboť nevychází z jejich kultury) hot wings a kyblík stehýnek. Vedle tohoto prapodivného zvyku však existují i prapodivnější speciality, do kterých by snad nešel ani Chuck Norris.
Úhoř na stole je pro Japonce veliká rodinná událost. A tofu koláč s mladými úhoři Dojo-nabe je událost pro všechny zúčastněné. Fakt pro všechny. Recept na tyto sváteční úhoře je vlastně docela jednoduchý. Domů z trhu si odnesete pytlík se svíjejícími malými slizkými úhoři. Abyste je trochu zklidnili, připravíte jim lázeň ze silné pálenky. Úhoři se alkoholem přiotráví a zvolní svůj pohyb. Tím jste je sterilizovali.
Mezitím si rozpálíte pánev se silnou vrstvou oleje. Když je pořádně rozpálený, dáte do něj přiopilé úhoře. Ti pochopitelně rychle ožijí. Rozpálený olej jim působí neskutečně bolestivá muka, a tak jim jako útočiště nabídnete těsto na koláč, které rozprostřete v pánvi. Úhoři se do něj prokoušou a schovají se tam jako v milosrdném těle božím. Vy ovšem zákeřně stáhnete plamen a necháte těsto pořádně propéct. A úhoře v něm. Koláč je děravý jako ementál a v něm ubozí úhoři, kteří jsou ale pro obyvatele země zapadajícího slunce top pochoutkou. Tortura drobných živočichů však nemusí být to nejhorší, co vás eventuálně při konzumaci tohoto jídla může trápit.
Úhoří krev je totiž kvůli ichtyochemotoxinů jedovatá, a tak je důkladná tepelná úprava nezbytná, protože se teplem jejich jed rozkládá.
Ingredience na tento recept – jedna velryba
Obyvatelé severních částí zeměkoule, jako jsou třeba Inuité, Čukčové nebo Jupikové, slaví své svátky, zejména vánoční, pro našince poněkud surrealisticky. Uklidnit nás může, že stejně jako my rádi usedají ke slavnostní tabuli. Smysly nazpátek zjitří podávaná pochutina. Syrový, čerstvý velrybí tuk. Čili muktuk nebo maktak. A ne ledajaký.
Jak na to? Nejprve ulovte jednoho kytovce. Uštvěte ho harpunami (ach, tak cituplná a inteligentní zvířata), vytáhněte na břeh a ostrými čepelemi dodělejte, i když velryba definitivně umírá až při porcování. Vyhnat z tak velkého těla život vyžaduje dlouhotrvající námahu. Odkrajujte dlouhé pláty kůže, pod kterou má savec zásoby tuku. Poté krájejte na menší a menší kousky a kostičky, až dostanete velikost sousta. Syrový tuk vykusujte přímo z kůže. Nesolený a studený. Dobrou chuť!
Tento pokrm měl velký dopad na život komunity. Ten, kdo byl k takovému jídlu připuštěn, s tím se počítalo i na jaře. Díky tuku, který překvapivě obsahuje nadměrné množství vitaminu C, mohl přečkat tu nejkrutější zimu. Slabším jedincům se takového privilegia nedostávalo, neboť podle mínění ostatních jejich šance na přežití zimy nebyla valná.
Tibetská slepice sušená ve větru
Před rokem 1959 bylo maso v tibetské kuchyni obyčejných lidí neskutečná vzácnost. Řeky se sice hemžily rybami, jejich lov ale podléhal přísnému tabu. Kvůli vysokým desátkům lidem nezbývalo maso z domácích zvířat. A když třeba zůstala jedna slepice, radost neznala mezí. Jedna slepice je ale na rodinu málo, a tak když se jich nastřádalo víc, začalo se s přípravami jídla, které už z tamního jídelníčku skoro vymizelo. Tradiční tibetská drůbeží polévka – thukpa.
Zde je recept na větrem sušené slepice. Nejprve slepici oškubejte (zaživa). Potom jí nařízněte kůži v oblasti žaludku a začněte ji plnit nádivkou připravenou z různých koření a bylin. Česnek a zázvor díru ve slepičím břiše dezinfikují. Zatímco plníte břicho nebohé a stále živé slepice nádivkou, druhou stranou, chudák, vyprazdňuje střeva. Tato operace tak chce trochu cviku. Polomrtvou slepičku plnou vaší skvělé nádivky potom zašijte a pověste ven na vysokou tyč. Ledový vítr slepici konečně zabije a také konzervuje maso i bylinky.
A proč tohle všechno? V dávné historii Tibetu museli lidé odvádět desátky z každého zabitého zvířete. Vtip je v tom, že při přípravě tohoto receptu slepici nezabijete, zabije ji až vítr. Tímto způsobem se poddaní vyhýbali placení přemrštěných daní.
Slepičí polévka
Připravte si tradiční českou slepičí polévku a pochutnávejte si na známých chutích a vůních.
Vánoční rybí polévka
Vánoční rybí polévka pěkně voní po rybách tak, že vám připomene vůni letního rybníku.
Tukožroutská polévka
Co takhle na zimu zkusit tukožroutskou polévku, ať se hodíte do pořádné kondice.
