Až vyjde první hvězda nad tureckým Santou...
Vánoce. V každém věku vnímáme tyto svátky zcela jinak. V dětství jako nedostižně skvělou každoroční událost. V dospělosti jako ozvuk dětského nadšení a zároveň odpovědnost (!) za pohodu. Ve stáří pak jako pichlavou mlhu vzpomínek. Samozřejmě bez záruky a každý jinak. Jenže Vánoce jsou především příležitostí podívat se tváří v tvář blízkým do očí a zaklonit hlavu k nebi se zatajeným dechem a rastrovaným přáním. I když počasí na Vánoce tomu někdy nepřeje. V tomto článku se v krátkosti podíváme, jak slavili Vánoce naši předci, a potom zmíníme několik zajímavostí, které vám určitě zůstaly zatajeny.
Na skok k předkům
O jedno sto let dříve se advent lišil celou svou atmosférou. Po celou dobu příprav na Vánoce lidé chodili do kostela na mše, kterým se říká roráty. Tehdejší lidé velmi dbaly na postní stravu a duchovní soustředění, tak vzdálené od dnešního uspěchaného konzumního života. V Krkonoších (nejen) se týden před Vánocemi snášely z půd vánoční betlémy, které v tamních domácnostech zaujímaly velmi významné místo.
Na Štědrý den se ke svátečnímu stolu chodilo až s východem první hvězdy. Nikoliv tedy po před Pyšnou princeznou, jako tomu je teď. Všude se podával hubník čili houbanec nebo houbovec. Podle zvyku pokrm obsahoval sedm nebo devět surovin. Hrachovou či houbovou polévku v movitějších rodinách střídaly na stole ryby. Závěr slavnostní večeře obstaraly koláče.
Josef Horák v knize Krkonošské koledy píše: „Celoroční lidovou stravou byly brambory a ovesný chléb, jedině na Vánoce si dopřávali horáci koláčů, třebaže jen z žitné a ovesné mouky, a dlouho před Vánocemi se na ně těšili a připravovali. Vánoček tenkrát ještě neznali.“
Citujeme z knihy dále: „Upéci povedené koláče, bylo jako vyhráti v loterii, neboť ještě v 80. letech 19. století nosili na horách prodavači po vesnicích před Vánocemi jakési tekuté kvasnice v putnách a nebylo divu, že hospodyňka napekla místo koláčů, na něž se všichni po celý rok těšili, jen jakési brusy, nad kterými mnohdy až zaplakala… Taky odvárka se dělala. To bylo něco pro děti, pro které byly Vánoce snad jediným jasným bodem celé zimy. Sušené ovoce – slívy, hrušky, křížaly se vařily, sladká šťáva odtékala dnem hrnku děraváku a děti se nemohly dosytit. Takto vzniklá povidla se zahustila moukou, a pane, to byla slavná omasta na koláče!“
Koláče sloužili rovněž jako dárky pro koledníky, kteří se rekrutovali zejména z chudších rodin. Po večeři se zpívalo a vyprávělo. Potom zatroubil ponocný a všichni se odebrali na půlnoční mši.
V dalším článku ujasníme jak a které máslo, cukr a vejce koupit, na co je potřeba dbát a co znamenají všechny značky a normy, prozradíme pár starých receptů a jako doslov poslouží tipy na jednoduché papírové ozdoby. Teď se pojďme podívat na některé zajímavosti ohledně Vánoc, o kterých jste možná neměli tušení.
Pelmel zajímavostí
• O Vánocích se slaví narození Ježíše Krista, ale málokdo ví, že 25. prosinec jako datum jeho zrození stanovil až v roce 350 našeho letopočtu papež Julius I. Stalo se tak zřejmě proto, že na toto datum připadal pohanský svátek saturnálií, který slavili už staří Římané. Podle některých názorů touto transformací vznikly Vánoce.
• Označení bílé Vánoce pocházejí z období mezi 16. a 19. stoletích, které je označováno díky svým nízkým teplotám jako malá doba ledová. Barvami Vánoc jsou jinak zelená, červená a zlatá.
• Všichni jistě známe čokoládové figurky zabalené do celofánu. Právě jimi jsme přispěli k oslavě Vánoc v domácnostech v celé Evropě. Jsou totiž českým „vynálezem“.
• První zmínka o vánočním stromečku se datuje do roku 1510 a stalo se tak v lotyšské Rize. Ještě relativně nedávno (19. století) se stromeček zavěšoval pod strop vzhůru nohama.
• Známé zacinkání zvonečku jako ohlášení návštěvy Ježíška mělo v pohanských dobách odhánět zlé duchy. Později se zvoněním ohlašovaly smutné události jako úmrtí nebo požár. Až ve středověku se kostelní zvony začaly používat pro oznamování událostí pozitivních, jako jsou svatby nebo narození. A tak si lidé zvonění zvonu začali spojovat s veselými událostmi.
• Postavu Santy Clause známe asi všichni, její vznik nejspíš málokdo. Předobraz Santy Clause žil ve 4. století na území dnešního Turecka. Jmenoval se Mikuláš a byl mnichem, který dával dary chudým a potřebným. Po svatořečení papežem se stal ochráncem dětí. Původně mělo oblečení Santy modrou, zelenou a bílou barvu. Až ve 30. letech 20. století použila v Americe firma Coca-cola k reklamním účelům Santu Clause v červené a s bílými fousy, tedy v současnosti notoricky známou postavu.
• Na vesnicích v minulých dobách nohy stolu, na kterém se podávala štědrovečerní večeře, obepínal řetěz. Ten měl symbolizovat soudržnost a pospolitost rodiny. Uvádíme to proto, že podle analýzy facebookových statusů se nejvíc párů rozchází dva týdny před Vánocemi. Samotný Štědrý den je pak pro rozchod nejméně populární. A tak vám přejeme pevná pouta mezi sebou, a buďte na sebe hodní!
Vánoční bramborový salát
Vánoční bramborový salát jako tradiční vánoční jídlo spolu se smaženým kaprem navodí tu správnou vánoční atmosféru.
Staročeský vánoční kuba
Zkuste tradiční český recept. Staročeský vánoční kuba ozvláštní váš štědrovečerní stůl.
Vaječňák - vánoční vaječný likér
A k zapití štědrovečerní večeře skvěle poslouží vaječnák - vánoční vaječný likér.